Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Uživatelský avatar
zero
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 291
Registrován: ned 24. led 2010 0:05:33
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od zero »

Sliby- chyby

Po dlouhé době zase jednou v noci pořádně zapršelo. Nemohu se dočkat rána, abych vletěl na Vídeňák, který byl dobře připraven a čekalo se jen na vodu.
Déšť je strašnej patron, několikrát mě za noc budí svými kapkami, bušením na okna, jako by mi připomínal: ,,Pozor nezaspi, musíš tam být první.,, A musím říct, že se mu to daří.
Již ve čtyři hodiny jsem jako ryba a venku je ještě tma. Netrpělivě čekám až se rozbřeskne, abych na vltavíny dobře viděl. Pomalu jdu, ale najednou vidím, že mě někdo předběhnul. Kdo to může být?
Když přijdu blíže poznávám, že je to sběratel z Velkého Meziříčí. Ten mne ale překvapil. Vůbec jsem mu nezáviděl, protože musel jet do Třebíče v dešti na mopedu. Začali jsme ,,štráfovat,, spolu a s nad ve třetím ,,štráfu,, něco našel. Dumal co to je, že to asi vltavín není. Byl to vltavín, velký, ale transportovaný s pískovým povrchem, no prostě omletý. Když jsem mu to potvrdil, měl velikou radost. Byl to jeho největší vltavín a to ještě nevěděl kolik váží. Přál jsem mu ho už proto, že nedbal deště a jel takovou cestu. Platí přece heslo, že doma vltavín nenajdeš. Jeho radost neznala mezí a slíbil mi, že až zase do Třebíče pojede, přiveze mi krásné turmalíny, kterých má doma velice mnoho, protože je dlouho sbíral. To za to, že jsem šel s ním když takový velký vltavín našel. Byl jsem tomu slibu rád, protože i já sbírám turmalíny, jsou krásné a velice se mi líbí. Viděl jsem toho muže ještě několikrát, ale bohužel slíbené turmalíny nikdy. Později jsem se dozvěděl od některého sběratele, že ten vltavín vážil 92 gramů, váha opravdu velká. Ale i tak platí heslo- sliby-chyby.
Je to o tom relaxu.
Uživatelský avatar
zero
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 291
Registrován: ned 24. led 2010 0:05:33
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od zero »

Poctivost

Zase jednou jdu na lokalitu Terůvky. Přecházím Vídeňák a vidím na Terůvkách někoho chodit. Je to malá postava, odhaduji, že to bude asi přítel Kalina. Jeden ze starších sběratelů.
Snad se proto na mne nebude zlobit, že jsem o něm vždy říkal, že on najde hodně vltavínů proto, že je malé postavy a proto vltavíny lépe vidí.Jestli je na tom něco pravdy to tvrdit nemohu.
A tak přicházím k němu, slušně pozdravím, jak mě už od mládí učila moje matka. ,,Však ti huba neupadne, když každého pozdravíš.,, Teď nevím, možná říkala pusa neupadne, ale to není rozhodující.Ptám se jestli něco našel, jak se mu vede a začínáme ,,štráfovat,, spolu. Bavíme se o tom , co kde a kdo našel, jak vypadají lokality a jako vždy naříkáme, že je to čím dál horší s nálezy vltavínů.
Najednou mám před sebou vltavín, mrknu na Kalinu, ten je o tři kroky zpět. Stojím, dívám se na druhou stranu, nechávám vltavín ležet a čekám až dojde, jestli ho také uvidí. Uviděl, sebral ho a strčil do kapsy. To mě ale překvapilo tak, že jsem stačil jen říct,, Ale já ho viděl dřív a nechal ho ležet jen proto, zda ho také najdeš.,, A on na to:,, Já ho sebral, tak je můj.,, Vltavín to byl sice malý, ale přece mě to trochu naštvalo. Dal jsem se doleva a nechtěl jsem s ním dále chodit. Po chvíli vidím, že se ke mě zase blíží. Přišel a podává mě vltavín:,, Vezmi si ho, když jsi ho viděl první je tvůj.,, Zmohl jsem se tenkrát jen na ,,No jak myslíš.,, Vzal jsem si ho, byl opravdu můj. A potom jsme zase spolu ,,štráfovali,, dál a jsme dobrými přáteli dodnes.
Je to o tom relaxu.
Uživatelský avatar
zero
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 291
Registrován: ned 24. led 2010 0:05:33
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od zero »

Lidská potřeba

Pro změnu příběh mého kamaráda Jirky.
V té době měl špatné dny, chodil na vltavíny, ale neměl štěstí, nemohl nic najít. Bojoval, nevzdával se, kam přišel odtud odcházel s prázdnou i když kamarádi sem, tam něco našli. No prostě smůla jako blbec. Střídal lokality, vyjel si i na Spálenou stodolu.
Je také zastáncem ,,štráfování,,. Poctivě chodil, sám, nikde žádný vltavínář a také zatím nic nenašel. Když tu pojednou ucítil nějaké podivné ujímání v břiše. Co teď, čekat se moc nedalo. Rozhodl se, že musí zaběhnout za stoh slámy a tam svému tělu ulevit. Povedlo se nikdo ho neviděl a zemi to jen prospěje. Udělal pár kroků a že bude chodit dál. Najednou před sebou vidí krásný, velký vltavín, okolo 60 gramů. Sláva, konečně, to je radosti. Proč by také ne, byl to opravdu nádherný kousek.
Tak vidíte i to špatné je pro něco dobré. Nebo snad platí, že trochu toho ,,pokakaného,, štěstíčka potřebuje každý z nás.
Je to o tom relaxu.
Uživatelský avatar
zero
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 291
Registrován: ned 24. led 2010 0:05:33
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od zero »

Upozornění od kamaráda

Zase ty Krochoty, ale o nějaký ten týden později. Už není kam jít, obilí je už zase vzrostlé, všechno prochozené.
Říkám si, že pojedu na Krochoty, tam je to takové zastrčené, málo kdo tam příjde. Je sucho, snad bych do toho mohl vlézt. Nerad chodím po obilí, když už nemohu odolat, tak nikdy nechodím přes řádky. Vždycky chodím v řádcích, abych obilí moc nepoškodil. Je to ale špatné sbírání, je toho moc najednou, koukat po vltavínech a ještě kam šlápnu. Když je bída i takto se člověk zabaví.
A tak procházím ty Krochoty z vršku dolů a naopak. Když jsem asi v polovině pole, najednou před sebou vidím takový krásný, urovnaný čistý flek, velký asi asi 2x1,5 metrů. Na něm nějaké oblázky. Copak těch je tady nevídáno, kolikrát uvažuji z čeho to obilí vlastně roste. Přijdu blíž a vidím, že je to nějaký nápis z těch oblázků vyvedený. Písmena byla veliká okolo 30-ti centimetrů a opravdu krásný prstoklad. Čtu:

KUČÍREK STEJNĚ NAJDEŠ HOVNO

Musel jsem se tomu zasmát. Kamaráde tomu věřím i já, ale nemohu uvěřit tomu, že jsi věnoval tolik času stvoření tohoto díla na úkor sbírání vltavínů. Nebo tě to už přestalo bavit, že jsi také našel to co mám najít já? Odešel jsem z toho místa s tím, že se sem ještě vrátím a vyfotím si to na památku. Ale neudělal jsem to, škoda. Ale lidi to v podvědomí mají a to nejen místní, leckdo se mě ptal, byl jsi na Krochotech máš tam vzkaz. Hrdě hlásím, že jsem to četl a fandím svému příteli. A ještě dodávám, když nejsou vltavíny, tak je alespoň sranda.
Abych ale pravdu řekl, dodnes nevím který dobrák to pro mne napsal. I když určité typy mám. Snad se to jednou dozvím, abych mu mohl ze srdce poděkovat za tak originální nápad.
Je to o tom relaxu.
Uživatelský avatar
drak66
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 8095
Registrován: pon 18. led 2010 18:04:47
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od drak66 »

;-) pěkné počteníčko :D
Uživatelský avatar
Koiko
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 13895
Registrován: pát 08. říj 2010 11:59:01
Bydliště: Teplitz stadt

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od Koiko »

hezký :clap:
Koiko 小池富夫 znovunarozen 21.12.2019
XP Deus 22 cm HF RCWS4 CZ
XP MI-6
Uživatelský avatar
zero
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 291
Registrován: ned 24. led 2010 0:05:33
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od zero »

Můžeš nachodit hodiny, ale bez štěstí to nejde

Jednou jsme se na poli domluvili s přítelem vltavínářem z Brna, že se sejdeme a on nás provede po lokalitách v okolí Moravského Krumlova. Navštívili jsme několik lokalit, ovšem bez úspěchu. Pravda, bylo už pozdní jaro, lokality byly nemožně pochozené a také samozřejmě vysbírané. Nám to zrovna tak moc nevadilo. Hlavně, že jsme poznali lokality.
Prochodili jsme i tři lokality Hrubšic. Bylo to tam nadějné, ale stále žádný úspěch. Nohy už začaly bolet, kdo by se divil, vždyť jsme chodili sedm hodin. Na ty vzdálenější lokality s námi manželka nešla, že raději zůstane u auta, aby si mohla odpočinout a plést, měla tehdy nějak napilno.
Když jsme se po několika hodinách zase vrátili k autu, první její bylo, co jste našli? Naši zklamanou odpověď, že nic, hodnotila slovy:,, To je třeba dělat tak jako já. Vyšla jsem na pole, sebrala si tenhle vltavín a jsem spokojená.,, Jak by né, to nám opravdu vyrazilo dech. Tak krásný vltavín, neporušený, jemného povrchu o váze 18 gramů. Znovu jsme s kamarádem pole prošli a samozřejmě bez úspěchu.
Co myslíte, je to možné? My lítáme po polích jako ,,blbí,, a nenajdeme nic. Je to umění nebo opravdu štěstí. Také se říká, že nemohou být stále hody. A tak manželka zachránila reputaci, byl to pro nás vltavín z další nové lokality. Tedy úspěch a radost nás obou.
Je to o tom relaxu.
Uživatelský avatar
zero
Uživatel
Uživatel
Příspěvky: 291
Registrován: ned 24. led 2010 0:05:33
Bydliště: Třebíč

Re: Hledání mého dědy pana Vladislava Kučírka

Příspěvek od zero »

Velká bouřka

Už v práci jsem si říkal, že se odpoledne musím podívat na Vídeňák, který včera zorali po sklizeném krmivu. Není to sice opršené, ale nějaký by tam mohl sedět. Doma jsem zhltnul oběd, převlékl do pracovního a šel jsem na Vídeňák. Manželka mě zrazuje, abych nechodil, že se ze západu žene bouřka. Po ní že mohu jít, teď ale ať počkám doma. Marná slova a dobrá rada. Gumáky a gumový kabát jsem už měl, tak jsem si přibral ještě deštník a už jsem utíkal.
Bouřka se hnala, ale já nedbal. Udělal jsem jeden ,,štráf,, a najednou velká tma. Fučel vítr, blesky a hromy stále blíže a silnější.Už začíná pršet, já si pochvaluji, že to je potřeba. Teď už neprší, naopak je to veliký liják. Domů přece nepoběžím. Azyl mi poskytl keř u cestičky, záda mi trochu chránil a já se přikrčil pod deštník. No jestli mě někdo pozoruje z činžáků, to musí mít ze mě pěknou zábavu. Jistě si říkají:,, Ten Kůča je ale správnej blázen,,. Na to jsem ostatně již zvyklý ze svých začátků, to mi tenkrát říkala i moje vlastní manželka, když jsem šel do deště. Já na to nedbal. seděl jsem a pozoroval pole přede mnou v tom strašidelném počasí. Už jsem ani domy neviděl, jen to pole před sebou. Před očima se mi oblázky omývaly. Bylo jich na poli čím dál tím víc. To jsem si liboval: Ládíku to je ono. Už by mohlo trochu přestat, abych raději šel na to. Ale nešlo to, pršelo stále moc. Až když bouřka odešla trochu k jihu a pršelo přijatelně, vystartoval jsem jako závodní kůň. Takovou bouřku jsem opravdu venku ještě nezažil. Ale také jsme nikdy neviděl, jak se omývají pole, to byla očista. Často na tu bouřku vzpomínám a možná i přivolávám.
Mělo to také svůj výsledek. Zanedlouho, prakticky než došli někteří kamarádi, jsem už měl čtyři vltavíny. To jsem ale už také skončil, protože jsem byl celý promočený a vodu jsem měl i v botách. Přesto jsem byl první a vyplatilo se to.
Je to o tom relaxu.
Odpovědět

Zpět na „Minerály“