Jo a jelikož tu je ta tlachárna,tak přidám ještě jeden příspěvek.
Jedná se o jednu z místních pověstí a do těhto míst se hodlám na jaře podívat
POKLAD V xxxxx
V xxxxx u xxxxx je prý zakopán poklad.
Hodně lidí se pokoušelo jej získat, ale všichni se vraceli z prázdnýma rukama.
Poklad střežily tajemné síly. Asi před sto lety žili ve xxxxxx tři lakomci.
Z nich nejbohatší a nejlakomější se jmenoval Kaňa. Měl největší statek v okolí a peněz tolik, že by si za ně mohl koupit půl xxxxxx, přesto mu to bylo málo. Druhý lakomec se jmenoval Benda a třetí Staňa.
Ti tři se jednou v hospodě dozvěděli, že v samém středu xxxxx je zakopán poklad. Je prý tam tolik peněz, že je ani tři siláci nejsou schopni odnést. Od té doby, ti tři lakomci, neměli pokoje ve dne v noci. Pořád přemýšleli, co kdyby je někdo předešel a o ten poklad připravil. A tak se brzy sešli všichni tři u boháče Kani. Radili se, ale handrkováni nebralo konce, kolik peněz komu z nich připadne. Nakonec se usnesli, že si nechají poradit od staré čarodějnice, která prý měla spolky s čertem. Vědma žila na samotě v chatrné chalupě. Od ní se lakomci dověděli, že si pro poklad musí jít na Velký pátek, tehdy že zlé síly tratí nad poklady svou moc, ale během dobývání pokladu, že musí všichni tři mlčet, jinak že se poklad znova propadne do země.
Nadešel Velký pátek a Kaňa, Benda a Staňa, vybavení nářadím a pytli na peníze, se časně ráno, před východem slunce, vydali k xxxxx.
Hned se pustili do práce. Kopali už hodinu, dvě a poklad pořád nikde. Práce byla namáhavá, pot z nich jen lil, čas plynul pomalu a nejhorší věc, museli mlčet ač je jazyk tuze svědil. Dopřáli si chvíli odpočinku a když se opět pustili do práce, vyjel z aleje černý kočár se čtyřspřežím černých koní, ale jak zvláštních. Koně měli jen tři nohy, vždy dvě vzadu a jednu vepředu. Naši tři lakomci pochopili, kdo to asi je. Jen na sebe významně pohlédli a kopali dál. Koně se u nich zastavili, černě oděný pán vyhlédl z kočáru a ptal se na cestu do xxxxxx. Když mu na otázku nikdo z lakomců neodpověděl, zamračil se. Kočár se rozjel a brzy skončil v lese. Potom, po chvilce kopání narazily kylofy na železnou skříň s pokladem. Tehdy se k nim blížil malý, hrbatý trpaslík, tlačící před sebou kolečko. Ale kolečko bylo stejně zvláštní, jako ti koně. Mělo kola jen polovinu. Človíček se proto k lakomcům blížil jen velmi pomalu. Vždy si musel půlkolečko nastavit na tu okrouhlou polovinu. Když konečně dojel před kopáče, rukávem si utřel zpocené čelo a zeptal se jich: " Za jak dlouho doženu pána, který duty jel před chvíli ?" Kaňu ta otázka tak rozčílila, že zapomněl na varování čarodějnice a trpaslíkovi odpověděl. " S takovým kolečkem ani do smrti ne". Jen to dořekl, vzpamatoval se, ale bylo pozdě. Skříň se s velkým lomozem propadla hluboko do země. A na zemském povrchu se strhla taková vichřice, že lámala staleté duby jako slámky. Naše tři lakomce vymrštila do vzduchu a odnesla je každého jiným směrem. Kaňu zanesla do xxxxx, Bendu do xxxxx a Staňu do xxxxx. Nedodrželi předepsaný rituál. Stejně sklidili jen výsměch. Lidé se jim smáli už z dálky a ptali se: Jaký byl let vzduchem ?" A tak naši lakomci zalezli a teprve, až lidé trochu na jejich dobrodružnou výpravu pozapomněli, šli opět mezi ně. Od té doby prý nikdo jiný poklad v xxxxx nehledal a tak tam jistě leží ještě teď.........
Zní to hezky,že?
No a jelikož to mám od baráku asi 20minut autem,nebo 25min vlakem tak tam určitě kouknu.
Nehledě na to,že přes ten les vede i linije československého opevnění a ten les je starý min 300let.