povídky ostravského hledače

[šahin]

Bublina, ako vždy, paráda. Mám rád chlapov, s takýmto pohľadom na tento zk....ý svet. A Harry ani nehovorím. Dědek jeden.

[Slater]

Opět se do toho obul hezky to je tím krásným počasím asi

[harry]

Šahin (medvěd). Staré české přísloví zní, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se donese pivo.

[harry]

To jsou hylzny co patří k příspěvku č. 115

[harry]

116.....12.3.2012

Tuž synku,
tak jsem byl dneska u svého urologa, "chcánkaře", jak mu tak důvěrně říkám. Fajny synek.Opět mně odpanil, narval mě prst do zadku, aby konstatoval, že mám zvětšenou prostatu. Tak to vím dávno, i bez toho nechutného zákroku. Nechápu, co na tom ta čtyřprocentní minorita vidí. Potom začal pindat něco v tom smyslu, že byl vyvinutý nějaký nový lék, který mě předepíše. No, zaradoval jsem se. Ono, chodit chcát někdy až pětkrát za noc, když před spaním řnu jakési ti piviska, není žádná radost. Když jsem se preventivně zeptal na cenu a on prohlásil, že informativně to je asi 800 Kč, slušně jsem poděkoval a prohlásil, že to radši budu chodit chcát. Evidentně jsem ho zklamal, oni mají jakési provize za ty předpisy. Potom do mně opět vstoupil zlý duch a já jsem se nevinně zeptal, jak je to ze sexem, při té zvětšené prostatě. On kontroval, co bych jako rád věděl. No a ten zlý duch ze mně promluvil:"No, kolikrát týdně jako můžu souložit." Moje otázka ho evidentně zaskočila. Při mém věku (68)let. Vyřešil to šalomounsky."No a kolikrát si myslíte vy?" Tak jsem pravil:"Já do toho valím dvakrát týdně a prostata si nestěžuje. A mamina je také spokojená.Bez Viagry."
V duchu jsem viděl, co se děje v té jeho pale. Napřažená ruka s ukazováčkem směrem ke dveřím a huba co řve "a ven". Jenže, je to civilizovaný lékař a tak jen nevěřícně zakroutil hlavou. Když už jsem byl na cestě k lokálce, ohlédnul jsem se a viděl přesně to, co jsem vidět chtěl. Pan urolog stál za sklem, díval se za mnou a jakoby zamyšleně klepal prsty na okno. Když jsem to doma líčil mamině, spadnul jsem do vlastní pasti. Podívala se takovým zjihlým okem a pravila:"Uvědomuješ si, doufám, že ten kdo lže i krade. Nechceš, abych tě považovala za zloděje. Tak večer..." No, zbohom.
Co se mrcasu dotýče. Jak byl ten dlouhý víkend a hlína pořád jak beton, tak jsem se různě potuloval těma všelijakýma "mrcaswebama:" No a opět jsem zjistil, že mé neúspěchy jsou zaviněny tím, že nemám auto. Ne že bych si tím rozšířil rádius . Je to hlavně proto, že když to čtu, tak většina velkolepých nálezů nastane buď cestu k autu, na závěr hledání. Případně přímo u auta, a nebo cestou od auta. Také s tímto jsem se svěřil mamině, která se pomalu, ale jistě stává odborníkem na detektoring. S nápaditostí sobě vlastní poradila, jak tak ráda činí:"Tak si vem do kapsy toho angličáka, cos nedávno našel a máš auto pořád u sebe." Zbožňuju ženskou logiku. Opravdu to zkusím. Jeden nikdy neví.
Ještě něco k těm webům. Jak si tak vyguglim vždycky jakousi tu cypovinu, co mně mocně nasere, tak to potom pokračuje, na jedno videjko čumím, druhé se hned nabízí a tak tlemím a kurvím, v duchu, pochopitelně.Náhodou jsem se také dobral k celému cyklu videjek, jak naši polští sousedi s radostí rabují naše pohraničí a ještě z toho mají prdel. To, co našli bylo opravdu k nasrání. Jak to bývá, jedna otázka následuje po té předchozí. Měli ty svoje polské klacky a já jsem se pořád nemohl zbavit pocitu, že pochvalné recenze, tolik kritizované a rádoby zesměšňované asi mají racionální podklad. Já nevím, jaký dosah na německý blembák mají ty klasické značky. Tuti synci tahali tu helmu skoro z metru úplně suché hlíny. Ty laufy a zbytky všelijakých, "nelegálních" artefaků po 2.WW byly tak hluboko, že kopáč měl na úrovni terénu jenom hlavu. Bůbec jsem jim nezáviděl, oni také při tom patřičně kurvili, čímž si získali mé nehynoucí sympatie. Já mám také nejradči totalitní desetník hned pod listím. Na každém šprochu, pravdy trochu. Uklidňovalo mě to, že s tím mým hejkalem se dostanu maximálně do těch 25 cm , takže takové galeje nehrozí. I když, tady v jednom úvozu jsem končil v okamžiku, kdy bylo jasné, že do té ďuzny budu muset stoupnout abych mohl pokračovat a tak jsem to zahrnul.
Jak tak mamina prošla okolo, že bude chystat svačinu, tak jsem ucítil, že nějak nenormálně voní, asi se napajcovala tím sajrajtem, co jsem jí koupil na vánoce. Že já jsem jí o tom chcánkařovi vůbec něco říkal. Začíná to být dramatické.Bublina.

[pupajs]

Teda jenom čumim super uchcávam )

[Bigger]

tak to je nášup!!! Tohle mě dostalo.....no jo no, lhát se vyplácí.....tak hodně zdaru.....!

[šahin]

Tak to je masaker! 100 bodov Krajíček! To je, ako sa stretli tí traja: 80, 90 a 100ročný a kecajú, kto koľko ešte môže. 80r vraví: No, já mám 80rokov, já už len tak raz za mesiac, ale keď vyskočím na starú, taká je potom, že jej až uši odstávajú! 90ročný: No já mám 90rokov, já už tak nemóžem, ja len tak raz, za dva mesiace, ale keď skočím na starú, ééj, taká je parádna, že celý čas v šenku len o tom hovorí! 100ročný: Ta chlapci, vy takí soploši, já móžem kedy chcem! Ale já... nechcem!

[cotojetohle]

Tož Bublino to ses dostal do pasti.......Bud se z ní odpracuješ nebo vylížeš:-))))))))))))))
Co se týče těch vyjebanejch Poláků je to klam!Oni dávají skoro každé video kde kopli něco dobrého, jako že je to v Čechách.Je to kopané v Polsku,ale nechtějí mít problémy.¨
Jinak už mám pro tebe na cestě náhradní kolečka za ty co se ztratili tak se Ti pak ozvu

[harry]

117.....23.3.2012

Tuž synku,

ještě dřív, než začnu valit ty svoje pindy, chci vyslovit "upřimné poděkování" šahinovi, slaterovi a cojetohle za jejich morální podporu. Chci je ubezpečit, že jsem odvedl kvalitní práci, ostatně, jako vždycky. Mamina byla spokojená, já také a jak jsem v tom polosnu při usínání zničehož nic uviděl MUDr Uzla, ukázal jsem mu "Kalousku, jsi jednička." S dodatkem, bez Argimaxu, doktore.
Tolik na úvod. V pondělí ráno, při obvyklé inventuře ledničky, jsem měl malý infarktový stav. V litrové láhvi bylo sotva na prst slivky, což je stav ohrožující moje zdraví. Každý cukrovkář a majitel žaludečních vředů ti potvrdí, že ani Inzulin a Ranisan neléčí. Anóbrž každodenní ranní mocný lok slivky vše uvádí do rozumných dimenzí.A tak bylo rozhodnuto, pojede se tankovat do Valmezu, mého rodného městysu. Nazývat tu přerostlou dědinu městem je stejná ptákovina, jako si myslet, že naše zparchantělá republika je středem Evropy.Cesta vlakem už jaksi patří k tomu rituálu. Ve Frenštátě p.Radhoštěm, ač nerad, jsem musel přestupovat. Na vedlejší, posprejované sedadlo se vesral jakýsi komunikativní domorodec a měl nebývalou potřebu pindat.To mám tak nejradši, když na mně přichází lahodné vlakové dřímoty. Ovládnul jsem se, neposlal ho do piči, měl jsem snahu být účasten na jeho blekotání. "Na zahradu, na zahradu ?", pravil ten bodrý muž. Viděl, jak z ruksaku čouhá moje lopatka Draperka. Ujistil jsem ho, že pokud z hloubi své černé duše něco nenávidím, tak to jsou zahradnické práce všeho druhu a v podvědomí vytanuly zážitky s cypem Ondřejem. Ten šulin začal líčit své pěstitelské úspěchy a tím mmě dokonale nasral. Tak jsem mu vyjevil pravdu. Že místo toho, abych se smysluplnně dlubal v hlíně, chodím po krajině, děsím baby se psama a sbírám hlavně vršky od chlastu a alobaly všeho druhu. Bylo to nad jeho intelektuální schopnosti. V Mořkově, krátce po vyjetí, na louce u trati, nějací synci máchali klackama ,jako by hráli golf. Zavolal jsem ho k oknu a řekl, že právě tak se chovám i já. Jeho pohled byl zdrcující a bylo na něm vidět, že je docela rád, že v Hodslavicích vystupuje Tak jsem si sám pro sebe pravil, cype, tvoje chyba, mohl ses docela dobře pobavit.
Ve Valmezu nemá smysl popisovat, co se tam dělo. Po obvyklých zdvořilostních frázích, kdy si myslím pravý opak toho, co právě říkám, jsem vzal hejkala a v takovém tom radostném očekávání, že moje nová S:E:F. cívka učiní zázrak, jsem se vydal k oněm už profláknutým druhoválečným zákopům. No, nebudu napínat. Hovňajz. Ona ta cívka má asi jakýsi smysl u těch klacků, co si myslí, že odladí zem, u toho mého hejkala pro děti a přerostlou mládež to asi valného smyslu mít nebude. Jenže na to jsem přišel, až když jsem vysolil 4 klacky. Chuj s tym, pravil jsem slovy klasika a "na ser máter", jak říkala moje dobrotivá střenka, jsem se plahočil po tom svahu. Nic.
Po obědě jsem si pravil, že všechno závisí na lokalitě a tak jsem se odebral na jednu malou louku za místním hřbitovem. Takové správně optimistické místo. Louka v mírném svahu a tam, zaparkovaný, nádherný stříbrošedý terénní vůz.Vůbec se v tom nevyznám, typoval bych to na nějaký ten dvoumiliónek. Na pozadí, naproti šmolkově modré obloze se rýsovala osoba, s nezaměnitelným nářadím v ruce a já jsem si začal uvědomovat, že toho cypa už jsem někde viděl, dokonce, že to je ten, co má takové to "bezdrátové heblo". Také on se tvářil, že je potěšen, i když neopomenul hodit pohrdlivým okem na toho mého "boráčka". V ruce třímal tu černou mrchu od C.SCOPE,zdůraznil, že si ji právě přivezl od výrobce. Tak jsem mu to heblo ze slušnosti pochválil a čekal, s čím se pochlubí. Stejné, jako já v těch zákopech. Hovňajz. Pořád plantal něco o tom, že tomu ještě vychytává mouchy, že už to mnohokrát testoval, že dokonce mejloval s výrobcem, protože si myslí, že s ním vyjebali. On to řekl mnohem kultivovaněji. Vzdal jsem se všech komentářů. Ukázal jsem mu dvě komančkoruny, které tam kdysi vytrousil místní hrobník a ten můj klumpr je našel. On se tvářil, jako by to byly zlaťáky. Celkově jsem z něho začal mít nepříjemný pocit. Když jsem uklouznul, a zařval "kurva, to to kliže", zdálo se, že to nepřežije. Odolal jsem pokušení, navrhnout mu menší test a raději jsem šel posedět na místí hřbitov německých vojínů. Hned vedle je turecký "cintorín". Vzhledem k tomu, že už jsem také v předkremačním věku, měl jsem z toho melancholickou depku a cestou k přechodnému bydlišti jsem se zastavil v místním "Dělňáku" na jedno. Ani to pivsko nebylo ono, tak jsem nakonec den zakončil nechutnou abstinencí.
Příští den,dopoledne, zpátky do Ostravy. Ti synci u toho Mořkova snad ani nešli chrápat. Zase ta samá louka a zase ti samí šulini. Moc by mně zajímalo, co tam našli.
Protože nastal čas "medvědího česneku", mamina je na něho úplně vysazená, šli jsme ve čtvrtek odpoledne do Polaneckého lesa. Začíná pučet, zatím je všude spousta sněženek.V té jarní nádheře jsem hejkala ani nezapínal a jenom jsem se kochal. Je to neuvěřitelné, kousek od Ostravy a prales. Spousta nově popadaných stromů, všude pářící se skokani, příroda si to zase jednou užívala.
Jak jsme vyšli z lesa, mamina usoudila, že je čas na svačinu. Jsa posilněn, chodil jsem okolo a vytahoval jednu střepinu za druhou. Zatím, co z koncentrikou to byly takové rozumné hloubky, do 40 cm, tady jak pičus kopu, v naději, že tam bude přezka, ďuzny i do 60 cm. Odhadem toho mohlo být za 30 minut takových 35 kg. Nechal jsem to na hromadě,doufaje že tím potěším jakéhosi toho militantního houmíka.
Domů jsme dorazili před soumrakem, já na pokraji zhroucení, s jedním totalitním dvacetníkem v kešeni. Následovala ozdravná koupel, doping v podobě slivky a aby ten den nevyzněl tak idylicky, tak jakýsi ten detektorářský web. Dokonale nasrán a znechucen jsem se zahrabával pod svoji deku a v duchu jsem si říkal, to je proto, že jsem si opomenul vzít toho svého angličáka, jak radila mamina. Která má ostatně vždycky pravdu. Jedině cestou k autu, případně u auta. Tam jsou ty pravé poklady.Někdy se ale do mozku vtírá taková neodbytná myšlenka, jestli tím pravým pokladm není zrovna mamina. Vydržet s takovým aparátem, jak jsem já, 42 roků, chtěl bych vidět toho "hejkala". Značku záměrně nevyslovím. Snad Bublina.
--------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------

Okno pro rychlou odpověď Plnohodnotná odpověď