odkaz na panovníka, článek
odkaz na panovníka, článek
Koiko 小池富夫 znovunarozen 21.12.2019
XP Deus 22 cm HF RCWS4 CZ
XP MI-6
XP Deus 22 cm HF RCWS4 CZ
XP MI-6
Re: odkaz na panovníka, článek
Mincovnictví Ferdinanda I.
Zvýšená průmyslová výroba a rostoucí obchod na přelomu 15. a 16. stoleti vyžadovala zvýšenou potřebu oběživa. K zaražení nových hrubých stříbrných mincí přispělo nemalou měrou otevření bohatých stříbrných dolů v Tyrolsku, Sasku a v českém Jáchymově. Zejména jáchymovský tolar ražený již od roku 1519/20 v původní šlikovské mincovně se rychle rozšířil po střední Evropě. Snahou Ferdinanda I. samozřejmě bylo mít veškerou mincovní činnost pod svojí kontrolou. Po převzetí jáchymovské mincovny z vlastnictví Šliků v roce 1528 bylo dalším záměrem Ferdinanda I. jednotné mincovnictví ve všech zemích pod jeho vládou. Toto se však nedařilo naráz, ale pouze postupně soustavou dílčích kroků. Jedním z nich bylo také po 247 letech ukončení ražby pražského groše v roce 1547. Unifikační snaha byla završena až v roce 1559, kdy byl říšským sněmem schválen nový říšský mincovní řád. Na jeho základě byla zavedena nová mince tzv. zlatý říšský o vyražené nominální hodnotě 60 krejcarů (Guldentaler, zlatník), stříbrný ekvivalent zlaté mince tzv. zlatého rýnského. Nižší nominály představovaly jeho díly - 1/2 zlatník (30 krejcar), 10 krejcar, 2 krejcar a krejcar, v Čechách ještě jako pozůstatky grošové měny bílý peníz (1/3 krejcaru) a malý peníz/haléř (1/6 krejcaru). V Uhrách které nebyly součástí Svaté říše římské byla struktura oběživa mírně odlišná. V Čechách příprava zavedení zlatníkové měny trvala dva roky, mince nového systému byly poprvé zaraženy v roce 1561. I když zlatníková měna přežila Ferdinanda I., neměla přesto dlouhého trvání a v roce 1573 povolil nástupce Ferdinanda I. císař Maxmilián II. opět návrat k tolarovému systému. S vládou Ferdinanda I. můžeme spojit již i poměrně pravidelné užívání letopočtů na mincích.
Během vlády Ferdinanda I. bylo v činnosti až 17 vládních mincoven:
Vídeň (Dolní Rakousy), Linec (Horní Rakousy), Graz (Štýrsko, razila i pro Kraňsko), Klagenfurt (Korutany), neznámá (Kraňsko), Hall (Tyroly), Praha (Čechy), Kutná Hora (Čechy), Jáchymov (Čechy), Kremnice (Uhry), Nagybanya (Uhry), Hermannstadt (Uhry), Bratislava (Uhry), Košice (Uhry), Vratislav (Slezsko), Stuttgart (Württembersko), Thann (Alsasko). V literatuře někdy uváděná mincovna ve slezském Krnově je jako vládní sporná, jednalo se o knížecí mincovnu rodu Hohenzollernů.
Mince Ferdinanda I.:
Au:
20 dukát, 12 dukát, 8 dukát, 6 dukát, 4 dukát, 3 dukát, 2 dukát, 1 1/2 dukát, dukát, 1/2 dukát, 1/4 dukát, zlatý (Goldgulden)
Ag:
2 tolar, 1 1/2 tolar, 1 1/4 tolar, tolar, 3/4 tolar, 1/2 tolar, 1/3 tolar, 1/4 tolar, 1/8 tolar, 1 1/2 zlatník, zlatník, 1/2 zlatník, pfundner (12 krejcar), 12 krejcar, 10 krejcar, 6 krejcar, 3 krejcar, 2 krejcar, krejcar, 1/4 krejcar, 3 fenik, 2 fenik, fenik, pražský groš, lehký pražský groš, nový groš, groš slezský, bílý peníz, peníz slezský, haléř, batzen, 1/2 batzen, groš velký (8 denár), groš malý (4 denár), denár tlustý, denár, obol
Zvýšená průmyslová výroba a rostoucí obchod na přelomu 15. a 16. stoleti vyžadovala zvýšenou potřebu oběživa. K zaražení nových hrubých stříbrných mincí přispělo nemalou měrou otevření bohatých stříbrných dolů v Tyrolsku, Sasku a v českém Jáchymově. Zejména jáchymovský tolar ražený již od roku 1519/20 v původní šlikovské mincovně se rychle rozšířil po střední Evropě. Snahou Ferdinanda I. samozřejmě bylo mít veškerou mincovní činnost pod svojí kontrolou. Po převzetí jáchymovské mincovny z vlastnictví Šliků v roce 1528 bylo dalším záměrem Ferdinanda I. jednotné mincovnictví ve všech zemích pod jeho vládou. Toto se však nedařilo naráz, ale pouze postupně soustavou dílčích kroků. Jedním z nich bylo také po 247 letech ukončení ražby pražského groše v roce 1547. Unifikační snaha byla završena až v roce 1559, kdy byl říšským sněmem schválen nový říšský mincovní řád. Na jeho základě byla zavedena nová mince tzv. zlatý říšský o vyražené nominální hodnotě 60 krejcarů (Guldentaler, zlatník), stříbrný ekvivalent zlaté mince tzv. zlatého rýnského. Nižší nominály představovaly jeho díly - 1/2 zlatník (30 krejcar), 10 krejcar, 2 krejcar a krejcar, v Čechách ještě jako pozůstatky grošové měny bílý peníz (1/3 krejcaru) a malý peníz/haléř (1/6 krejcaru). V Uhrách které nebyly součástí Svaté říše římské byla struktura oběživa mírně odlišná. V Čechách příprava zavedení zlatníkové měny trvala dva roky, mince nového systému byly poprvé zaraženy v roce 1561. I když zlatníková měna přežila Ferdinanda I., neměla přesto dlouhého trvání a v roce 1573 povolil nástupce Ferdinanda I. císař Maxmilián II. opět návrat k tolarovému systému. S vládou Ferdinanda I. můžeme spojit již i poměrně pravidelné užívání letopočtů na mincích.
Během vlády Ferdinanda I. bylo v činnosti až 17 vládních mincoven:
Vídeň (Dolní Rakousy), Linec (Horní Rakousy), Graz (Štýrsko, razila i pro Kraňsko), Klagenfurt (Korutany), neznámá (Kraňsko), Hall (Tyroly), Praha (Čechy), Kutná Hora (Čechy), Jáchymov (Čechy), Kremnice (Uhry), Nagybanya (Uhry), Hermannstadt (Uhry), Bratislava (Uhry), Košice (Uhry), Vratislav (Slezsko), Stuttgart (Württembersko), Thann (Alsasko). V literatuře někdy uváděná mincovna ve slezském Krnově je jako vládní sporná, jednalo se o knížecí mincovnu rodu Hohenzollernů.
Mince Ferdinanda I.:
Au:
20 dukát, 12 dukát, 8 dukát, 6 dukát, 4 dukát, 3 dukát, 2 dukát, 1 1/2 dukát, dukát, 1/2 dukát, 1/4 dukát, zlatý (Goldgulden)
Ag:
2 tolar, 1 1/2 tolar, 1 1/4 tolar, tolar, 3/4 tolar, 1/2 tolar, 1/3 tolar, 1/4 tolar, 1/8 tolar, 1 1/2 zlatník, zlatník, 1/2 zlatník, pfundner (12 krejcar), 12 krejcar, 10 krejcar, 6 krejcar, 3 krejcar, 2 krejcar, krejcar, 1/4 krejcar, 3 fenik, 2 fenik, fenik, pražský groš, lehký pražský groš, nový groš, groš slezský, bílý peníz, peníz slezský, haléř, batzen, 1/2 batzen, groš velký (8 denár), groš malý (4 denár), denár tlustý, denár, obol