Vranov u Brna
Napsal: sob 24. pro 2011 18:46:15
Jak vypráví stará legenda, nabyl na tomto místě zázračně ztracený zrak jeden šlechtic, jež je historikem Talbertem označován jako moravský maršálek Vilém. Ten zde totiž v tehdejších hlubokých lesích zabloudil. Ve své tísni se vroucně modlil k Panně Marii a Panna Maria mu skutečně přispěchala na pomoc. Zjevila se mu mezi dvěma duby, uzdravila jeho nemocné oči a ukázala mu cestu ven z lesa. Po tomto zjevení zůstala mezi dvěma duby malá soška Panny Marie.
Vilém nechal z vděčností za své uzdravení postavit na místě zjevení malou dřevěnou kapličku a do ní umístil milostnou sošku. Zpráva o zázraku se brzy rozšířila po okolí a celé Moravě. Přicházelo stále více poutníků. Mnozí z nich byli uzdraveni a pro mnohé pouť na Vranov, na místo zjevení Matky Boží znamenala prohloubení života s Bohem.
Vzhled místního kostela se během staletí měnil, stejně jako celý poutní areál. V roce 1622 započali donátoři poutního místa kníže Maxmilián z Lichtensteinu a jeho manželka Kateřina se stavbou nového poutního chrámu. Byl to výraz jejich mariánské úcty, vděčnosti Bohu za mnohá dobrodiní a také příležitost vybudovat při kostele odpovídající místo odpočinku pro zemřelé členy rodu Liechtensteinů. Všechny staré budovy byly zbořeny a na jejich místě byl vybudován dnešní chrám Narození Panny Marie a následně i nový klášter nazvaný Aula Dominae – Dvůr Paní. V obou dvou případech se jedná o vzácné doklady ranně barokního umění na Moravě a v Čechách z doby, kdy zde stavební činnost na počátku třicetileté války velmi stagnovala.
Architekt stavby Giovanni Battista Erna zvolil pro stavbu nové Mariánské svatyně stavební prvky typické pro ranné baroko. V roce 1633 pozvali pak donátoři do kláštera mnichy přísného řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly – nazývané také pauláni, a to ze vzdáleného Burgundska ve Francii.
V době třicetileté války v roce 1645, bylo Brno obléháno vojsky Maďarů a Švédů. V té době byli bratři společně s lidmi z okolí nuceni opustit Vranov a uchýlit se na nedaleký dobře opevněný Nový Hrad. Ten byl však zradou dobit, pobořen, vypálen a bratři byli vzati do švédského zajetí, z něhož byli zanedlouho osvobozeni.
V popelu spáleniště hradu byly bratřími později nalezeny neporušené dvě vzácné dřevořezby. Byla to milostná socha Panny Marie, kterou si bratři pauláni při útěku z Vranova vzali s sebou a korpus gotického kříže z hradní kaple, které zde máme dodnes, a těší se velké úctě poutníků, neboť jsou jasným znamením zvláštního Božího zásahu.
V roce 1740, kdy bylo 500 - sté výročí zjevení Panny Marie, byl Mariánský kostel uvnitř nově vyzdoben. V 18. století zažilo toto poutní místo velký všestranný rozkvět a bylo velmi oblíbeným cílem poutníků. Interiér kostela byl od druhé poloviny 17. století postupně vylepšován a v devadesátých letech18. století dokončen. Na výzdobě kostela se podílela řada předních moravských a rakouských malířů a sochařů.
Vilém nechal z vděčností za své uzdravení postavit na místě zjevení malou dřevěnou kapličku a do ní umístil milostnou sošku. Zpráva o zázraku se brzy rozšířila po okolí a celé Moravě. Přicházelo stále více poutníků. Mnozí z nich byli uzdraveni a pro mnohé pouť na Vranov, na místo zjevení Matky Boží znamenala prohloubení života s Bohem.
Vzhled místního kostela se během staletí měnil, stejně jako celý poutní areál. V roce 1622 započali donátoři poutního místa kníže Maxmilián z Lichtensteinu a jeho manželka Kateřina se stavbou nového poutního chrámu. Byl to výraz jejich mariánské úcty, vděčnosti Bohu za mnohá dobrodiní a také příležitost vybudovat při kostele odpovídající místo odpočinku pro zemřelé členy rodu Liechtensteinů. Všechny staré budovy byly zbořeny a na jejich místě byl vybudován dnešní chrám Narození Panny Marie a následně i nový klášter nazvaný Aula Dominae – Dvůr Paní. V obou dvou případech se jedná o vzácné doklady ranně barokního umění na Moravě a v Čechách z doby, kdy zde stavební činnost na počátku třicetileté války velmi stagnovala.
Architekt stavby Giovanni Battista Erna zvolil pro stavbu nové Mariánské svatyně stavební prvky typické pro ranné baroko. V roce 1633 pozvali pak donátoři do kláštera mnichy přísného řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly – nazývané také pauláni, a to ze vzdáleného Burgundska ve Francii.
V době třicetileté války v roce 1645, bylo Brno obléháno vojsky Maďarů a Švédů. V té době byli bratři společně s lidmi z okolí nuceni opustit Vranov a uchýlit se na nedaleký dobře opevněný Nový Hrad. Ten byl však zradou dobit, pobořen, vypálen a bratři byli vzati do švédského zajetí, z něhož byli zanedlouho osvobozeni.
V popelu spáleniště hradu byly bratřími později nalezeny neporušené dvě vzácné dřevořezby. Byla to milostná socha Panny Marie, kterou si bratři pauláni při útěku z Vranova vzali s sebou a korpus gotického kříže z hradní kaple, které zde máme dodnes, a těší se velké úctě poutníků, neboť jsou jasným znamením zvláštního Božího zásahu.
V roce 1740, kdy bylo 500 - sté výročí zjevení Panny Marie, byl Mariánský kostel uvnitř nově vyzdoben. V 18. století zažilo toto poutní místo velký všestranný rozkvět a bylo velmi oblíbeným cílem poutníků. Interiér kostela byl od druhé poloviny 17. století postupně vylepšován a v devadesátých letech18. století dokončen. Na výzdobě kostela se podílela řada předních moravských a rakouských malířů a sochařů.
- 12.jpg (30 KiB) Zobrazeno 1895 x
- 17.století
- 19.století
