Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Opravdu zajímavé téma. Já také mám rád historii a prolézáme s rodinou hrady a zámky, o dovolenou pendlujeme po republice se stanem v kufru, takže příroda je nám nade vše. Sbírám bankovky a trošku okrajově i mince. Bohužel - k detektoru jsem ještě nečuch, ale možná se něco rýsuje - viď Styfler ?! Láká mne Vás poznat osobně, očekávám, že pokud se zadaří, budu mít pracovní volno a čas doma, tak samozřejmě v Doubí mi vše ukážete, vysvětlíte a celkově vše, co se detektoru týká ....
Budu se těšit - takže AHÓÓÓJ
Budu se těšit - takže AHÓÓÓJ
Koiko 小池富夫 znovunarozen 21.12.2019
XP Deus 22 cm HF RCWS4 CZ
XP MI-6
XP Deus 22 cm HF RCWS4 CZ
XP MI-6
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Já předpovídám,že když k detektoru čuchneš a najdeš první penízek,nebo prstýnek atd,tak,už se od něj neodlepíš,tak to je Má žena mi pořád říká ,že jsem blázen.Jinak letos mi Doubí nevyšlo,a snad za rok.
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Tatiano já ti fandím ve tvém zájmu o smírčí kameny,historii detektoringu a vše co s tím souvisí.Bohužel smírčí kameny se dají snadno šlohnout,protože,až tak tolik neváží aq dají se narvat do pickuputama.1 píše:Jak jsem začala hledat -před 4 lety jsem se zajímala o kamenné kříže,někdy řečeno-smírčí kříže.Něco málo naštudovala na internetu a všechny moje dovolené trávené na kole po naší vlasti,byly zaměřené najít "smírčák" vyfotit si ho,ošahat a pak zjistit jak se tam dostal,jeho příběh,zda byl vytesán za účelem smíření nebo nápravě zločinu.Je to o historii,ale převážně o hledání v přírodě,ne vždycky smírčák stojí na kraji silnice,hledání bylo v lesích,na poli,v keřích a bohužel ne ve všech mapách je zobrazen.Všechny smírčí kameny mají svou historii a stává se poslední dobou,že se z naší republiky ztrácí.
Pro mě to byl adrenalin,najít smírčák,vyfotit a dát do své sbírky.
A když jsem tak guglovala,tak jsem narazila na stránky detektoru a už to bylo....Jsem v přírodě,mám pohyb,pořád Vás všechny čtu a pochopitelně se od Vás učím.
Letos jsem byla jen párkrát,ale už teď se těším na jaro....
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
No právě a to je ten průser,krade se všude a všechno a ta představa,že je to historie ČR a je přemístěna do jiného státu je dost smutné.Já snad pudu na pivo.drak66 píše:Tatiano já ti fandím ve tvém zájmu o smírčí kameny,historii detektoringu a vše co s tím souvisí.Bohužel smírčí kameny se dají snadno šlohnout,protože,až tak tolik neváží aq dají se narvat do pickuputama.1 píše:Jak jsem začala hledat -před 4 lety jsem se zajímala o kamenné kříže,někdy řečeno-smírčí kříže.Něco málo naštudovala na internetu a všechny moje dovolené trávené na kole po naší vlasti,byly zaměřené najít "smírčák" vyfotit si ho,ošahat a pak zjistit jak se tam dostal,jeho příběh,zda byl vytesán za účelem smíření nebo nápravě zločinu.Je to o historii,ale převážně o hledání v přírodě,ne vždycky smírčák stojí na kraji silnice,hledání bylo v lesích,na poli,v keřích a bohužel ne ve všech mapách je zobrazen.Všechny smírčí kameny mají svou historii a stává se poslední dobou,že se z naší republiky ztrácí.
Pro mě to byl adrenalin,najít smírčák,vyfotit a dát do své sbírky.
A když jsem tak guglovala,tak jsem narazila na stránky detektoru a už to bylo....Jsem v přírodě,mám pohyb,pořád Vás všechny čtu a pochopitelně se od Vás učím.
Letos jsem byla jen párkrát,ale už teď se těším na jaro....
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
většinou,vše končí v soukromých sbírkách,ale dnes je vše zmapováno a policie má podklady,je to jak s obrazem,ukradneš na objenávku,třeba slovanskou epopej,ale skončí v trezoru nějakého bohatého blázna a nespatří světlo světa.
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Bohužel se krade všechno. Ale napíšu kratičký příběh, který se stal za minulého režimu.tama.1 píše:No právě a to je ten průser,krade se všude a všechno a ta představa,že je to historie ČR a je přemístěna do jiného státu je dost smutné.Já snad pudu na pivo.drak66 píše:Tatiano já ti fandím ve tvém zájmu o smírčí kameny,historii detektoringu a vše co s tím souvisí.Bohužel smírčí kameny se dají snadno šlohnout,protože,až tak tolik neváží aq dají se narvat do pickuputama.1 píše:Jak jsem začala hledat -před 4 lety jsem se zajímala o kamenné kříže,někdy řečeno-smírčí kříže.Něco málo naštudovala na internetu a všechny moje dovolené trávené na kole po naší vlasti,byly zaměřené najít "smírčák" vyfotit si ho,ošahat a pak zjistit jak se tam dostal,jeho příběh,zda byl vytesán za účelem smíření nebo nápravě zločinu.Je to o historii,ale převážně o hledání v přírodě,ne vždycky smírčák stojí na kraji silnice,hledání bylo v lesích,na poli,v keřích a bohužel ne ve všech mapách je zobrazen.Všechny smírčí kameny mají svou historii a stává se poslední dobou,že se z naší republiky ztrácí.
Pro mě to byl adrenalin,najít smírčák,vyfotit a dát do své sbírky.
A když jsem tak guglovala,tak jsem narazila na stránky detektoru a už to bylo....Jsem v přírodě,mám pohyb,pořád Vás všechny čtu a pochopitelně se od Vás učím.
Letos jsem byla jen párkrát,ale už teď se těším na jaro....
Nedaleko Rakovníka, hned u silnice se nachází tzv. Kamenná panna. Podle všeho jde o maličký menhir, jeho datace ale není známa. Váže se k němu i pověst. Ale tu třeba jindy.
O tom kameni většina obyvatel města ani neví. Přesto jednoho dne někdo zjistil, že kámen je pryč. Policie - tehdy veřejná bezpečnost- pátrala jako zběsilá, ale stopy ten zloděj nenechal téměř žádné. Jen jedno bylo jasné, kamenná panna je pryč, zřejmě se stala ozdobou něčí zahrady. No a po čase se najednou panna znovu objevila u silnice. Sice ne na původním místě a prý je i víc zakopaná. Podle lidových pověstí přináší povalení menhiru smůlu a třeba na tom něco je. Proč by jinak ten zloděj kámen vracel a ještě se zdržoval jeho postavením, když ho u té silnice kdykoli mohli chytit? Tehdy jí ještě policajti intenzivně hledali...........
Jinak smírčí kříže a podobné objekty jsou moc zajímavé. Taky jsem dříve hledal záhadné místa, opředená pověstmi. U nás i v zahraničí. Občas zažil šílené věci. Po svatbě už nebyl čas. Po pár letech jsem se dostal k detektoringu - to už jsem tu popisovaal. No a dneska už jsou v domě detíky 2. Můj a manželčin:-)
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Tak to je,myslím,že to tam napsal panzer,nebo filo.ted nevím.Pravda je taková,že budto bude hledat s tebou nebo se rozvede. s tebou,jiná možnost,asi není
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Tak nějak. I když je fakt, že se ke hledání nedostane tak často, jako já. Já přes týden pracuju, někdy od vidim do nevidím, ona pracuje v nemocnici. Takže má 12ctky směny a většinu víkendů je v práci. No a když má volno, tak má starost s domácností. A pánové, i když se svým ženám snažíme pomáhat doma, jak můžeme, musíme si přiznat, že většina domácích starostí a prací je právě na ženských.drak66 píše:Tak to je,myslím,že to tam napsal panzer,nebo filo.ted nevím.Pravda je taková,že budto bude hledat s tebou nebo se rozvede. s tebou,jiná možnost,asi není
Právě proto si vážím společných hledaček se ženuškou, nepovede se to moc často, ale je to nádhera.
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Já bych si to taky tak představoval,ale jseš jeden z mála vyvolených,že s ženou máš společný koníček.V 90 procentech případů to tak není.Mně to žena toleruje,jak kdy,kolikrát má taky řeči,ale to je vše. Mne nic neodradí.
Re: Můj příběh,jak jsem vlastně čichnul k detektoringu.
Jsem vlastně šťastná žena,že nemám vyškrabaný oči.drak66 píše:Já bych si to taky tak představoval,ale jseš jeden z mála vyvolených,že s ženou máš společný koníček.V 90 procentech případů to tak není.Mně to žena toleruje,jak kdy,kolikrát má taky řeči,ale to je vše. Mne nic neodradí.